Opuštěná

Jarek Nohavica

1:PEod nohama bortí se jí zHem, v srdci má nC#mepořádek,
chce nEapsat dopis lidem všHem, a nC#memá první řádek,
v klEíně klubko bílé bHavlny s jehlicí nC#ma pletení,
kouzelný dEěda přání neplnHí
a zlatá rC#mybka není, není, není, nHení,
nEení, není, není, není, nHení, prC#mo ni není,
jsou jen lEidé, jsou jen lHidé bC#mezejmenní,
chEodí jako loutky v Horloji, C#modleva doprava,
a ona vEe svém prázdném pHokoji
si sama sC#mobě ruku podává, podávHá.
R:CEelá se choulí, jHak tak mlčí, C#mopuštěnHá,
zpEod víček růžek smHuténky jí trčí, C#mopuštěnHá,
nEikomu o tom nepovHí, neboť se stydí, C#mopuštěnHá,
Euprostřed samoty v krHajině lidí, C#mopuštěnHá,
vlEající jako prHádlo na plotě,
zblC#moudilá ve svém vlAastním životě,
EopuštěnáH, opuštěnEá.H  C#m   H  E  H  C#m   H 
2:Ve chvílích největšího ticha poslouchá Cohena,
nikam už nepospíchá ta Venuše kamenná,
torzo antické krásy pod hladinou moří,
ale srdce se pořád hlásí
srdce pořád hoří, hoří,
hoří, hoří, hoří, hoří, hoří, pořád hoří,
kdepak jsou, kdepak jsou požární inspektoři,
kdepak jsou, kdepak jsou šohaji s pírkama chocholáče
ona sedí dívá se po kraji a pláče, ona pláče.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:35:32.567+00:00
Výsledky hledání: